středa 30. listopadu 2016

První sezóna za mnou

Dlouho nebyl čas vůbec cokoliv psát i se třeba jen zavrtat do vlny a příst si.

 Ale byl to příjemný shon u zvířat, v sýrárně a hlavně v čase stráveném s našimi milými zákazníky  :)
Od září do listopadu jsem jela (již s požehnáním úřadů :) jak drak - ne, že by před tím bylo práce málo, ale vůbec by mě nenapadlo jaký je žrout času třeba jenom balení výrobků a přibylo ještě plno dalších činností ...Než jsem si zajela nějaký systém, sezóna pomalu skončila.
Teď nabírám nové síly a předu si :) Přemýšlím nad příštím rokem co budu vyrábět nového a jak si den rozvrhnu.
Pokud by vás zajímalo něco o tom co tvořím z mléka můžete nakouknout na naše stránky :)   http://hospodarstvisibarka.cz/ nebo https://www.facebook.com/hospodarstvisibarka/


pondělí 4. dubna 2016

Hospodářstí, statek, farma - malý, velký?

Jsem na rozpacích..... Něco budujeme a to něco je legalizace prodeje výrobků z kozího mléka, kterého je pro nás už nadbytek, ale rozhodně ho není tolik aby z nás vznikl "podnik" , který své výrobky dodádává všude.....Věřím, že většina menších kozích farem to tak má. Ale již párkrát jsem se setkala s tím, že lidi očekávají velký statek, velké prostory, stroje - asi bych nebyla jiná - ale my takové štěstí neměli. Máme menší hospodářství s kouskem záhumenky za chalupou, chtěla bych víc - toužím po krásném velkém statku s uzavřeným dvorem, klenbama, nekonečnýma půdama, velikou maštalí.... Ale hrozně rychle "kořením" a nedokážu jen tak po těch 14 letech co jsme tu doma jen tak odejít do "většího"
Mám to tu moc ráda, plním si zde moje sny a snažím se je vpasovat do prostoru který máme. Vím, že víc jak 20 koziček na mléko mít nemůžu a možná je to dobře. Větší stádo by se stejně v jednom člověku zvládalo hůř a s mojím perfekcionismem .. si raději všechno dělám sama :D

A závěr? Naše holky jsou spokojené venku, ikdyž pastviny nepočítáme na hektary a tráva k nim musí dojít.....Sýrárnu budeme mít bez strojů a kdyby to šlo tak bych dělala sýry v měděném kotlíku na ohni, ale nevím proč s tím mají úřady problém :D Ráda bych dělala většinu hezky zdlouhavě rukama  - a myslím, že to mi právě umožňuje ten skromnější prostor kdy mám vše při ruce :)



úterý 23. února 2016

Smíšené pocity....

Už týden hostíme v našem domě řemeslníky, kteří nám zde budují mojí vysněnou sýrárnu. Chodím nakukovat s radostí, obdivem i vnitřním nepokojem, že by se můj letitý sen realizoval?! Přecházíme z prašné fáze pomalu do čistší a čistší a za chvíli bude hotovo....
Sýrařím velmi ráda, těším se, že to nebudu muset dělat po nocích, ale budu si z mléka tvořit " v pracovní době". Na druhou stranu mě nahlodávají obavy....zvládnu to?
Pak vyjdu ven a uvidím to naše stádečko jak se krásně kulatí - no teď už spíš sotva valí :), jak si spokojeně přežvykují a sledují mě jestli už by zase nebyl čas něco nasypat do žlabů....

Stále pocity jak na houpačce : obavy, nejistota - spokojenost, radost, jistota

A z čeho jsem vlastně taková nejistá? Chci to dělat asi trochu jinak - nepřemýšlím přes peníze, ale na druhou stranu vím, že je už jenom k uživení takového stáda potřebujeme, jsou potřeba  pro naše koníčky i samotný život... Ale stále věřím, že když do mého snu dám hlavně můj cit, přesvědčení, tak se mi to vrátí...

O víkendu se tu byl podívat pán na dojení a tak se mi s ním špatně mluvilo - mám jen nejlepší kozy v ER - ostatní vyřazuji - povídal (koukám na naší 10letou důchodkyni jak se kolíbá pro pohlazení).... přesně takhle to dělat nechci, když se u nás rozhlídl - chtěl by všechno mechanizovaný (my to děláme sami a většinou rukama...) a zaměstnance a hlavně "zadarmo" z dotací.... A my jsme naopak hrdí, že to nestavíme v rámci "pomoci EU" Máme sice malé dotace na záchranu genetického materiálu v rámci českých hnědých koz, ale až je jednou zruší, tak to budeme dělat i bez nich - ikdyž kolem sebe slíchám, že se na to většina chovatelů vykašle, ale snad to nedělají jen kvůli té pidi částce, která je tak akorát na fakturu co přijde ze Svazu který dotace vyřizuje? Nějak to nechápu a mám i chuť se na tom úplně nepodílet, chovat si jen naše krásné české plemeno...A už zase negativní pocity....

Jdu se rozhlídnout po tom mém krásném pracovním prostoru a naladit zase pozitivní vlny :)
Zde budou zrát sýry

neděle 7. února 2016

Předení Vřesovky

Zase jsem zkusila upříst další plemeno ovečky z mojí sbírky. Tentokrát to byla Vřesová ovce. Je to asi nejhrubší vlákno které jsem se pokusila zkrotit. Přemýšlím jestli by se vůbec daly vlákna na něco použít, ale vždy když vezmu do ruky hotovou přízi vzpomenu si na drhané držáky zavěšených květináčů - tak pro nějaké dekorační pouze koukací využítí, kde je potřeba vysoká pevnost, ale možná i kouzlo hrubosti tvrdého přírodního plemene by to bylo ideální, ale upřímně příst bych to ve větším nechtěla .....



Učesaná podsada a pesíky

Troje tkaní a jedna chlupatá Andulka

S plnou hlavou plánů a cílů jsem se dala do tkaní tří projektů. Dostala jsem dvě tašky komerčních přízí, které snad od 70 let ležely nevyužitě ve skříni mojí mamky až jednou najdou své využití. Na moje pokusy s tkaním je to přímo ideální.
První měla být hodně vzdušná spíš krajková prostírka, ale praxe opět dopadla trochu jinak, ale i tak možná i trochu zajímavě :)

Nová vášeň ?

Zhruba před třemi týdny jsem měla tu krásnou možnost vyzkoušet si paličkování. Úplně žasnu jak je to všechno tak dokonale vymyšlené  - od uz...