Toužím po alpace - jako po zvířeti - už léta. Ještě když u mě bylo předení pouze zájem po další dovednosti kterou chci umět, zamilovala jsem se do ní. Možná trochu připomíná kozu a tenkrát jsem o českých ovečkách slýchala jen to, že se jejich vlna nedá na nic použít, neboť už se u nás chovají jen na maso.
Tenkrát jsem myslela, že vlna z Alpaky je pouze jemňoulinká vlna se stejnými vlastnostmi jako ovčí.
Díky vlňence Petře jsem se s lamím kožíškem mohla seznámit, když mi poslala nádherné rouna - různých barev, délek i kvality. Jako materiál na kterém chci poznat vlastníma rukama co lama umí a neumí - prostě k nezaplacení.
Trochu
jsem měla obavy z toho jak se mi bude dařit, protože jsem hodně čítala
spíš negativní zkušenosti - ale ty se vázaly hlavně na délku vlasu,
neboť lamí rouno nemá lanolin a tudíž nedrží tolik pohromadě.
Jako
první jsem zkusila krásně dlouhou čokoládově hnědou a poměrně čistou
vlnu. Neprala jsem, jen jsem přebrala a vyklepala proutkem a sčesala.
Sedla jsem ke kolovrátku a čekala jak mi rouno kolovrátek schramstne a ono nic... Je to malinko pocitově jiný něž ovečka - jakoby nezapadají vlákna úplně do sebe, ale předlo se moc hezky.
Ještě jeden pocit - po upředení, příze jakoby chladí, nenapadlo by mě, že na pohmat je to tolik odlišné od oveček....
Je to úžasný materiál a já už si zase po mém vysněném párečku Alpak hezky sním...